Nef

Vznikl ve 13. st. ve vodách okolo britských ostrovů. Jeho vývoj přímo navazoval na karvy a langskipy normanských Vikingů, jejichž trup byl převzat téměř beze změny, stejně jako i způsob oplachtění. Francouzská obdoba lodi keel. Jednalo se o lodě obchodní i válečné, charakterizované na obou koncích střeleckými stanovišti (plošinami), tzv. kastely.
Trup lodi měl většinou délku od 20 do 30 m, šířka byla asi 7 m a ponor přibližně 1,5 m. Výtlak se pohyboval okolo 200 tun. Poměr délky k šířce byl zpravidla 3:1. Trup byl zhotoven klinkerovou obšívkou. Kýl a oba vazy v bočním pohledu měly zaoblený tvar, u některých lodí měla příď i záď stejný polokruhový tvar. Konce vazů byly u nejstarších lodí zdobeny hlavami zvířat. Bachratý profil trupu s plochým dnem umožňoval plavbu v mělkých pobřežních vodách. Ovládání lodi se zpočátku dělo kormidelním veslem umístěným na pravé straně zádi lodě, později kormidlem umístěným v ose lodě. Stěžeň byl většinou jen jediný a na jeho vrcholu se již začíná objevovat tzv. vraní nebo čapí hnízdo, které je dalším střeleckým stanovištěm.
Oplachtění bylo provedeno jedinou příčnou (ráhnovou) plachtou. Plachta byla ovládána jednak pomocí lan upevněných na konci ráhna (zvratičky), odkud vedla na záď, jednak pomocí lan přichycených k dolním rohům plachty (otěže). Některé nefy měly již na přídi čelen, který sloužil k uchycení lan, která upevňovala stěžeň a zachycovala sílu větru v podélné ose lodě (stěhy), a pro zavěšování kotev. Kotva připomínala svým tvarem kotvu admirálského typu. Ke zmenšení plochy plachet při jejich nadměrném zatížení nebo pro snížení rychlosti plavby se snímala spodní část plachty, nazývaná bonet. Výjimečně se ke stejnému účelu plachta podkasávala. Pohon lodi byl ještě doplňován vesly.