|
Keel
(v pramenech ceol, a. keel, n. r Kiel)
Anglická obchodní loď 10.-13. stol., jmenovaná vedle holku jako druhé největší
plavidlo v ang. přístavech. Podle nálezu vraku to byla loď s výrazným
kýlem (odtud název) a vazy, klinkerovou obšívkou a jedním stěžněm, nesoucím
velkou, čtyřhrannou plachtu. Trup měl poměr délky k šířce 3:1, jako kormidlo
sloužilo veslo na pravé straně zádi lodi. Kýl a oba vazy v bočním pohledu
měly zaoblený tvar, u některých lodí měla příď i záď stejný polokruhový tvar.
Konce vazů byly u nejstarších lodí zdobeny hlavami zvířat. Plachta byla ovládána
jednak pomocí lan upevněných na konci ráhna (zvratičky), odkud vedla na záď, jednak
pomocí lan přichycených k dolním rohům plachty (otěže). Některé keely měly
již na přídi čelen, který sloužil k uchycení lan, která upevňovala stěžeň
a zachycovala sílu větru v podélné ose lodi (stěhy), a pro zavěšování kotev.
Ke zmenšení plochy plachet při jejich nadměrném zatížení nebo pro snížení
rychlosti plavby se snímala spodní část plachty, nazývaná bonet. Výjimečně se ke
stejnému úeelu plachta podkasávala. Některé lodě tohoto typu měly kastely,
některé ne. Téměř totožný byl sz. francouzský nef.
|
