PIRÁTSKÉ LODĚ

Drakkar

Langskip

Tzv. dlouhá loď normanských Vikingů. V 9. - 13. století byla největším typem válečné lodě používané Normany. Loď byla jednoduchého provedení, avšak velmi ladných tvarů, po řadu dalších století nepřekonaných. Trup lodě dosahoval délky 30 i více metrů (někdy až 50 m), jeho šířka byla 6 až 7 m a ponor vzhledem k poměrně plochému dnu nepřesáhl zpravidla 2 m. Profil trupu byl plynule tvarován od kýlu až k poměrně nízkým bočnicím. Přední a zadní vaz vybíhal ladným obloukem vysoko nad hladinu a tvořil tak charakteristický rys lodi. Ukončení obou vazů bylo provedeno pomocí vyřezávaných prvků, které u langskipu tvořila dračí hlava na přídi a dračí ocas na zádi lodě. Odtud také pochází další název pro tento typ lodě – drakkar. Loď měla pouze jediný stěžeň umístěný směrem k přídi, a na něm jako oplachtění byla použita jednoduchá příčná (ráhnová) plachta. K řízení lodě sloužilo kormidelní veslo, upevněné vždy na pravém boku lodě. Pohon lodě byl dále zajišťován pomocí 20 i více párů vesel. Lodě se zhotovovaly většinou z dubu, doplňky a vesla z borovice. Charakteristickým znakem langskipu bylo to, že po dobu plavby zavěšovali válečníci (a veslaři v jedné osobě) na boky lodi svoje válečné štíty.

V roce 1880 byla v Norsku objevena loď podobného typu z 9. století (viz obrázek). Délka 24 m, šířka 5,1 m. Oplachtění se sestávalo z jedné příčné plachty sšité z vertikálních dílů. Délka vesla dosahovala 5,5 m. Celá loď byla postavena z dubu s velkým množstvím ornamentů. Vyjímečné vlastnosti této lodi dokázalo roku 1898 dvanáct mladých Norů, kteří na přesné kopii této lodě přepluli úspěšně Atlantický oceán s průměrnou rychlostí 9 - 10 uzlů, což byla velmi dobrá rychlost i pro pozdější plachetní lodě.